PŘÍBĚHY Z HISTORIE: Slaný jako zapomenuté křídlo československého nebe

Aeroklub ve Slaném má významné místo v historii československého letectví, i když to mnozí neví. Po první světové válce se letectví rozvíjelo nejen jako dopravní prostředek, ale také jako sport. Ministerstvo veřejných prací zřídilo letiště ve Slaném za městskými sady Háje, které bylo poprvé využito v roce 1928 během vojenských manévrů. Jaké starosti a útrapy provázely stavbu nového letiště? Jakým zázrakem se do Grandhotelu dostaly dva školní kluzáky? Co zakalilo úspěšný letecký den na novém letišti? To vše se dozvíte v našem vzpomínání na historii letecké dopravy ve Slaném.

Létalo se do Prahy za 30 Kčs

V roce 1929 zakoupil František Kocourek, místní autodopravce, letoun Aero A-12 pro osobní leteckou dopravu, což ze Slaného učinilo průkopníka v tomto odvětví mimo Prahu. Nabízel lety do Prahy za 30 Kčs. Více bylo však diváků než cestujících, a tak podnikání neuspělo a Kocourek přišel o majetek.

V následujících letech se letectví v Československu dále rozvíjelo a místní továrna Orion – Vilém Michl a synové se zapojila do výroby leteckých motorů. I přes neúspěch s motorem RL-50, který vedl k zániku továrny, se Slaný stále více zapojovalo do leteckého dění.

V roce 1934 zde Masarykova letecká liga (MLL) uspořádala letecký den, který přilákal mnoho návštěvníků a zvýšil zájem o letectví. V programu vynikal známý sportovní pilot a držitel národních plachtařských rekordů Sláva Radovský akrobacií na větroni Zlín Z-VII „Akela“. V roce 1935 byla založena místní odbočka MLL, v jejímž čele stál advokát Hohlweg obklopený schopnými členy výboru.

Obr.: Letadlo vlastnil František Kocourek, místní autodopravce, letoun Aero A-12, sbírka Vlastivědného muzea ve Slaném.

Akrobatický kousek dvou kluzáků na výstavě v Grandu

Již v září 1936 byl založen plachtařský odbor a koncem listopadu a počátkem prosince byla v Grandhotelu pořádána úspěšná letecká výstava. Doslova akrobaticky byly okny z ulice do sálu v rozebraném stavu protaženy dva školní kluzáky Skaut Standart (jeden z nich v kostře), školní dvousedadlový větroň Šedý vlk, výkonný větroň Janošík, několik leteckých motorů a v přísálí bylo vystaveno asi 40 modelů letadel.

Kolem roku 1937 započala příprava na samotný plachtařský výcvik. V té době měl plachtařský odbor MLL již tři členy: Huml, Klumpar a Švihlík, kteří vlastnili průkaz se zkouškou B. Problémem byla chybějící letadla. O ně se postarala Občanská záložna svým štědrým darem 2 400 Kčs, za což byl zakoupen školní kluzák Skaut Standart. Druhý poskytlo ústředí MLL. Stupeň A znamenal rovné klouzavé lety v trvání nejméně 30 vteřin. Krátký let vyžadoval 99 % dřiny a přinášel 1 % radosti.

Obr.: 29.9.1937, Zahájení bezmotorového létání ve Slaném, sbírka Jiřího Popoviče.

Zákaz letecké činnosti a kluzáky utajené u truhláře

V roce 1938 letecká činnost skončila. Oba kluzáky byly uskladněny v prázdné továrně Orion a během zářijové mobilizace je zničili negramotní vojáci maďarské národnosti. MLL se mezitím sloučila s Aeroklubem RČS a nová organizace dostala název Český národní aeroklub. Ten byl okupanty již v roce 1940 rozpuštěn po předchozím zabrání veškerého majetku. Oba poškozené kluzáky i gumové startovací lano byly tajně schovány na dlouhých šest let v dílně truhláře Vůcha. Touha létat neuhasla, ale naopak zesílila. Původní pomocné letiště Na Hájích bylo záměrně znehodnoceno vysázením ovocných sadů. Proto již během války byly vyhlédnuty vhodné plochy na opačné straně města. Dne 15. března 1939 byl vyhlášen zákaz letecké činnosti.

Po druhé světové válce se nadšení pro létání znovu probudilo. V roce 1945 bylo rozhodnuto vybudovat ve Slaném veřejné letiště s moderním vybavením. Do roku 1946 byly zajištěny potřebné prostředky a začalo se s pořádáním leteckých dnů, které přitahovaly pozornost veřejnosti.

Zvědavost stála dva chlapce život

Srpen 1946 byl důležitým mezníkem, protože na ploše nového letiště byl uspořádán letecký den za pomoci a režie propagační letky ČNA (Český národní aeroklub) Praha. Radost z velké návštěvy a celkového propagačního úspěchu byla zkalena tragickou příhodou. Dva jedenáctiletí školáci, aby se vyhnuli placení, přišli z druhé strany od Netovic a lehli si na záda do vojtěšky na okraji letiště. Šéfpilot Z. Kraus předvádějící akrobacii na dvouplošníku Heinkel-He 72 „Kadett“ při vyrovnávání vývrtky škrtl koly o zem právě v místě, kde nešťastní hoši leželi. Oba chlapci přišli o život.

Obr.: V pozadí původní hangár z r. 1947-1948, V popředí Grunau Baby II. Z-24 Krajánek, Praga E-114 Air Baby.

Na sbírku na nový hangár přispěl 100 000 Kčs Ferdinand Přibyl

Velký důraz byl kladen na výcvik nových pilotů, což se podařilo díky použití navijáků a moderních technologií. V roce 1947 byl zahájen první poválečný plachtařský kurz a postupně se rozvíjela infrastruktura, a také čím dál tím větší potřeba postavit hangár, na který chyběl kapitál. Diváci začali hojně navštěvovat letiště, což mělo velký propagační účinek. Členové se podíleli na získání financí na stavbu hangáru. Sbírka mezi občany vynesla 85 000 Kčs, Ferdinand Přibyl přispěl 100 000 Kčs a ministerstvo dopravy přislíbilo dalších 100 000 Kčs. Plán hangáru zdarma dodala firma Vilibald Hieke a stavební dozor obětavě převzal arch. František Kopřiva. Doprava byla zajištěna pohotově, protože firma LUKA zapůjčila aeroklubu bezplatně nákladní auto Praga AN. V září byly vykopány a následně vybetonovány základy včetně nosných sloupů. Obrysy hrubé stavby hangáru velmi rychle rostly.

Obr.: Stavba hangáru (jaro 1947)

Po roce 1948 zažil aeroklub těžké časy kvůli politickým změnám v Československu. Komunistický převrat v únoru 1948 vedl k dočasnému zákazu jeho činnosti a k zatčení jeho předsedy Viléma Michla, kdysi spolumajitele továrny Orion. Činnost byla obnovena až na jaře pod přísným dohledem. Novým předsedou se stal komunista V. Hohlfeld.

Obr.: 1.Plachtařský kurz A-C 1946-1948 (jaro 1947)

Atmosféru Silvestrovské oslavy zatemnilo StB

I když se v tehdejším šestidenním pracovním týdnu létalo pouze v neděli, koncem prosince již všichni účastníci pilotního motorového kurzu byli připraveni ke zkoušce a těšili se na tradiční veselou klubovou silvestrovskou zábavu. Ta se konala, ale byla značně zkalená obavami o osud Přemysla Hartmana, který byl 30. 12. 1948 zatčen StB jako příslušník odbojové organizace „Šeřík“. Později byl odsouzen na 12 let nucených prací v uranových dolech. Po několika měsících se mu ale podařilo utéci. Žil a dosud žije v Maroku, kde si mohl vynahradit létání i na vlastním letounu. Od roku 1991 je zahraničním členem a přispěvatelem Aeroklubu Slaný.

Obr.: O letecký potěr nebyla nouze.

Změna názvu a přísný dohled soudruhů

V roce 1949 se konaly pilotní zkoušky, které zaznamenaly poslední ryze sportovní piloty, protože budoucí výcvik měl sloužit potřebám armády. V tomto roce bylo oznámeno, že aeroklub může nadále fungovat pouze za předem daných podmínek a jednou z nich byla změna názvu na Aeroklub ČKD. Soudruzi, kteří se dostali do vedení výboru, kterému se aeroklub musel podřídit, se připravovali k velké čistce. Komunisté připravovali v letectví změny, i když tato oblast pro ně byla zatím velkou neznámou. Často zastavovali činnost členům aeroklubu, kteří nebyli členy KSČ. Komunisté chtěli „zlidovět“ létání a vůbec nechápali, že aeroklub, dosud vedený od počátku nezištnými a obětavými činovníky, nemohl být ještě „lidovější“. Létající členové byli učni, studenti, dělníci a úředníci, a žádní zbohatlíci. Poplatky byly nízké: start navijákem 10 Kčs, hodina letu 60 Kčs, roční příspěvek 50 Kčs, ale požadavky na práci byly vysoké. I tak se jim podařilo postavit část hangáru, který byl otevřen v září 1950 s menším leteckým dnem a soutěžním letem.

Obr.: Kluzák Skaut Standart letí ze svahu za zahradou pana Chyského.

V dalších letech aeroklub čelil dalším změnám, jako bylo vytvoření Svazarmu, který řídil aerokluby. Přestože materiální zabezpečení bylo v určitém období dobré, postupně se situace zhoršovala a letecká činnost ve Slaném skončila v letech 1972–1973.

Po roce 1989 se situace změnila. Aeroklub Slaný byl obnoven po Sametové revoluci a v roce 1991 začal znovu fungovat. Bylo vedeno jednání o navrácení majetku, což se podařilo v roce 1992. Aeroklub se znovu stal aktivním a uspořádal různé akce pro veřejnost.

Zdroj texty a obrázky: Jiří Horák, Historie slánského letectví – Slánský obzor r.1996.