PŘÍBĚHY Z HISTORIE: Slánský sirotčinec a péče o potřebné od roku 1898

Připomeňme si minulost stavby, která dříve, stejně jako dnes, sloužila dětem. Budova nynější mateřské školy „U Labutí“ by mohla vyprávět o historii péče o potřebné. Její příběh začneme vyprávět od roku 1898, kdy byla přestavěna na sirotčinec. Podíváme se na jeho vybavení, ale i na to, jak se k dětem přistupovalo nebo kdo a kolik jich tu vychoval. A v neposlední řadě odhalíme, co všechno se v domě s číslem popisným 222 vystřídalo za instituce, než se zase vrátil do služeb dětem. 

Založení okresního sirotčince byla na konec 19. století velmi průlomová myšlenka, protože do té doby se o sirotky starala obec. Ta se ale snažila odpovědnosti za sirotky všemožně zbavit. Pozůstalé děti byly nabízeny bohatým rodinám nebo do dílen a obchodů. Byly vnímány jako budoucí vděčná pracovní síla a nikoho nezajímalo, zda rozdělí sourozence nebo ne. Sirotci, kteří zůstali v obci, museli každý den prosit místní rodiny o milodary.

Obrázek: Budova sirotčince v roce 1900, vydal knihkupec Josef Čížek

Průlom v tomto myšlení nastal v době, kdy byl starostou Josef Hlaváček, známý pro humanitární stavby postavené ve Slaném. Dne 30. listopadu 1897 byl pro účely sirotčince zakoupen dům č.p. 222 od Viléma Nedvěda . Stavbu provedl podle svých plánů stavitel Václav Havránek. Okres zajistil veškerou administrativu spojenou s vytvořením zázemí a zajistil vnitřní vybavení.

Obrázek: Budova kolem roku 1914, vydal kupec Bohumil Zimmerhakl 

V březnu roku 1899 sem byly přivedeny tři školské sestry z mateřinky v Horažďovicích. Po slavnostním posvěcení a zahájení dne 3. dubna 1899 byla instituce předána do užívání sestrám. Ty zde pracovaly neúnavně, svědomitě a nezištně, aby se jejich svěřenci stali dobrými členy společnosti. 

Celkové náklady na zakoupení domu, přestavbu prostor a vnitřní vybavení činily 37 955 zlatých a 66 krejcarů.

Opatrovnice se v roce 1907 přimluvily, aby slánský okres zřídil v domově útulnou kapličku, kam chovanci mohli docházet na mši svatou. Tento svatostánek byl vyzdoben obrazy svaté Anny a svatého Josefa a sochami Panny Marie a Jana Nepomuckého.

Obrázek: Fotografie kapličky pořízená v 30. letech 20. století,  fotograf Eduard Kahler

Dobové noviny popisují nově vzniklou opatrovnu takto: „Sirotčinec je statná dvoupatrová budova, na všechny strany volná, s přístupem vzduchu i světla, položená k jihu a chráněná na severu. V 1. patře procházíme dívčí pracovnou a ložnicí. V 2. poschodí se nachází pěkná domácí kaple s oltářem Nejsvětější Trojice a s příslušnými nástěnnými výzdobami a nábytkem. Celé zařízení této bohoslužebné místnosti opatřil monsignore Josef Kandler na své náklady. Dále je zde byt pro opatrovnice s dvěma pokoji a ložnice pro chlapce. Obě ložnice jsou vysoké, vzdušné, prostorné místnosti, každá s 30 postelemi s praktickým zařízením. V podkroví ve dvou světničkách se nachází skladiště prádla“.

Zahrada, která patří k objektu, už tehdy sloužila dětem. Z části bylo takzvané volné „rejdiště“ a ostatní prostor byl určen pro zahradu k práci chovanců.

Nové cestě ustoupily dvě hospody

Po deseti letech fungování domova byly zbourány stavby před sirotčincem, mezi které patřily i dvě slánské hospody U Vola a U Procházků. Tak mohla vzniknout nová cesta ke klášteru a vynikla budova opatrovny.

Obrázek: Budova okresního sirotčince kolem roku 1913, vydal papírník František Kubeš

Sestry v ústavu vychovaly bezmála dvě stě sirotků

Ústav po zahájení přijal do svého opatrovnictví 27 dětí – 15 chlapců a 12 děvčat. Kromě tří nejmenších všechny navštěvovaly školu. Původ sirotků byl různý, kromě slánských tu byly děti například z Dolína, Malých Hořešovic, Kokovic, Libušína a Lisovic. V roce 1913 již bylo sirotků přes sedmdesát, z toho 48 hochů a 23 děvčat. Během celého fungování bylo v domově vychováno 181 sirotků.

Děti měly zdravotní dohled kromě školských sester především od doktora Františka Formánka ze Slaného, který se o ně staral bez nároku na odměnu.

Ze sirotčince nemocnicí

V roce 1943 byl dětský domov zrušen a děti byly umístěny do rodin. Budova byla přestavěna a použita jako pomocná nemocnice. V období protektorátu vznikla také vodní nádrž před budovou. Její revitalizace proběhla v roce 2011.

Po válce chvíli sloužila pro pacienty místního chorobince. Po roce 1947 zde byla zřízena Poradna Ochrany matek a dětí. V letech 1946-48 se zde vystřídala ubytovna pro jugoslávské dělníky z ČKD, učiliště a jídelna a nakonec družina mládeže se stravovnou.

Název školky pochází od skutečných labutí

Mateřská škola Slaný, nyní známá jako „U Labutí“, tu byla zřízena v padesátých letech minulého století. V 70. – 80. letech se v nádrži chovaly dvě labutě. Odtud pochází nynější název. 

Zdroj: článek vytvořen ve spolupráci s panem Jiřím Popovičem

Zdroj obr.: Fotografie ze sbírky J. Popoviče