PŘÍBĚHY Z HISTORIE: Josef Moucha – slánský lékař s příběhem plným překážek a úspěchů

Josef Moucha, český lékař a primář, se narodil 17. září 1897 v Hradci Králové. Navzdory osobním komplikacím dosáhl řady profesních úspěchů, které výrazně ovlivnily jeho život i životy mnoha pacientů. Po absolvování novobydžovského gymnázia a lékařské fakulty se stal uznávaným odborníkem v chirurgii. Během druhé světové války a poválečného období překonal mnohá úskalí a získal respekt jako přední osobnost slánské nemocnice. Jeho život byl protkán nejen lékařskou praxí, ale i rodinnými hodnotami a odpovědností, které zdědil po svém otci. V tomto článku se podíváme na klíčové momenty jeho života, odborné úspěchy a trvalý odkaz, který zanechal v medicíně i v srdcích těch, kteří ho znali.

„Otec se narodil 17. září 1897 v Hradci Králové, v rodině berního úředníka, tedy v prostředí, které hmotnými statky nijak neoplývalo. Z otcova vyprávění jsem nabyl dojmu, že vyrůstal v prostředí, které bychom mohli nazvat jako „patriarchální“ a na památku si schovávám lístek, který poslal můj dědeček otci z fronty. Stálo na něm: „Josef, konej svou povinnost.“ – tím dědeček myslel, aby byl můj otec v době jeho nepřítomnosti oporou své matce a mladší sestře. Dědeček padl na italské frontě o Štědrý den roku 1915 – byl to stín všech našich vánočních svátků. Zmiňuji se o tom podrobněji proto, že pocit odpovědnosti, který měl otec „zakódován“ ve své povaze, byl touto tragédií ještě umocněn,“ vyprávěl syn Václav Moucha o svém otci ve Slánském obzoru 1999.

Obrázek: Josef Moucha, Vlastivědné muzeum Slaný

Život MUDr. Josefa Mouchy v letech

• 1916: Odmaturoval na novobydžovském gymnáziu s vyznamenáním.
• 1916: Stal se řádným posluchačem lékařské fakulty císařské a královské české univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze.
• 1922: Odpromoval a o pár týdnů později byl jako elév na operačním sále a poté jako asistent na porodnicko-gynekologické klinice u známého profesora Václava Rubešky.
• 1. ledna 1923: Nastoupil jako sekundární lékař do kladenské nemocnice, kde pracoval pod vedením primáře B. Niederleho do poloviny roku 1926.
• Polovina roku 1926: Přestoupil do slánské nemocnice.
• Srpen 1928: Převzal primariát nemocnice ve Slaném po doktoru Otokaru Mrzílkovi, který odešel na odpočinek.

Obrázek: Vila postavená pro doktora Josefa Mouchu, architekt Alois Mezera, stavitel Vilibald Hieke, foto Josef Moucha, 30. léta 20. století.

Obrázek: Schválení žádosti stavby rodinné vily na pozemku č.kat. 1324 ve Slaném 27.3.1928, povolena byla k obývání a užívání 29.11.1928.

Vila pod dívčí školou byla místem rodinného zázemí

Josef Moucha vlastnil vilu na pozemku číslo 1324 ve Slaném. Projektovaná stavba byla navržena s ohledem na praktické i estetické aspekty. Vila měla obsahovat ordinační síň, salon, jídelnu, kuchyni, pokoj pro služku, čekárnu, halu, předsíň, toaletu, čtyři pokoje, koupelnu, šatnu, balkon, byt pro domovníka, prádelnu a sklepy. Vila byla umístěna 7,50 metrů za regulační čarou ulice, s ozdobnou zahrádkou obklopující stavbu. Zahrada byla navržena tak, aby poskytovala krásný výhled na budovu dívčí školy a byla osázena nižšími stromy a keři. Projekt rovněž zahrnoval výstavbu chodníků, kanalizační a vodovodní přípojky, vše na náklady vlastníka.

Obrázek: Časopis Světozor, číslo 7, z roku 1927, přinesl obrázek projektu Spořilova, jedné moderní části Slaného, dnešní Máchovy a Nosačické ulice.

Obr.: Zápis v knize oddaných – MUDr. Josef Moucha a Anna Stejskalová, 27. října 1928.

Velké zásluhy za ideu nového pavilonu chirurgie

Je dobré připomenout, že Josef Moucha měl velkou zásluhu na realizaci stavby nového chirurgického pavilonu, který se začal stavět v roce 1933. Připravil ideový návrh, podle kterého se řídil i stavitel. Budova nepostrádala ani lůžkový a potravinový výtah a plné podsklepení sloužící hlavně jako sklady. Další rozšiřování nemocnice pokračovalo až po 2. světové válce.

Václav Moucha popisuje šťastná období svého otce: „Domnívám se, že třicátá léta patřila k otcovým nejšťastnějším. Měl píli, houževnatost, vynikající odborné znalosti, hojnost energie, výborné zdraví a spořádanou rodinu. Radoval se z nové budovy chirurgického pavilonu, uvedeného do provozu v roce 1934.“

Obr.: Trosky tabule soukromé praxe Josefa Mouchy.

Obr.: Recepis ze soukromé ordinace MUDr. Josefa Mouchy z 22.3. roku 1933.

Těžké časy pro rodinu Josefa Mouchy po válce

První poválečná léta byla pro Josefa Mouchu a jeho rodinu těžkým obdobím. Otec byl nařčen ze spolupráce s Němci kvůli operacím německých vojáků, což bylo považováno za nesmyslné obvinění. Obhájil se, ale pocit ponížení zůstal. V březnu 1948 byl Josef vyhozen z práce po 26 letech ve zdravotnictví. Následně se protloukal jako zastupující lékař v různých městech a na konci roku 1948 zakotvil v Novém Bydžově. V roce 1951 byla rodina násilně vystěhována z rodinné vily, kterou zabrala armáda pro sovětské vojenské poradce.

Rodina byla přesídlena do nevyhovujících prostor, zřízených ze zrušených kanceláří novobydžovské nemocnice, a následně v roce 1952 do Nové Paky, kde Moucha pracoval jako primář chirurgie až do roku 1962. Po odchodu do důchodu zastupoval své kolegy na poliklinice a pracoval v onkologické poradně. Tragická smrt staršího syna a jeho vlastní smrt v roce 1979 zanechaly v rodině hluboký smutek.

Josef Moucha zemřel 21. 2. 1979 v Jičíně ve věku 82 let. Celoživotní oporou mu byla jeho manželka, díky níž rodina překonala všechny trpkosti. Přesto, že se k němu město Slaný v poválečných letech nezachovalo dobře, zůstal v myslích svých současníků nezapomenutelnou osobností.

„Na podzim roku 1948 je primářem jmenován MUDr. Josef Moucha, žák novobydžovského gymnázia, přeložen ze Slaného v souvislosti s únorovými událostmi. Zpočátku zklamaný, brzy nachází přátele a známé a plně se věnuje chirurgii. Primář MUDr. Jiří Šulc jej líčí jako svého vynikajícího učitele a přítele. Jako jeho předchůdci, zabýval se chirurgií i gynekologií a porodnictvím. Prováděl i výkony z jiných oborů, jak tehdy bylo ještě možné. Byl prý velmi vzdělaný, přesný a jemný operatér. Jeho zkušenosti i přístup k tkáním si osvojil i prim. MUDr. Šulc,“ uvádí článek k 60. výročí od otevření budovy chirurgie v Novém Bydžově, Novobydžovský zpravodaj z roku 1998.

Potomci, kteří dosáhli úspěchů

Syn RNDr. Josef Moucha, CSc. (*7. dubna 1930, Slaný – †9. března 1972, Praha).

Josef Moucha byl významný český přírodovědec a entomolog, specializující se na lepidopterologii (nauka o motýlech) a dipterologii (nauka o dvoukřídlém hmyzu). Narodil se ve Slaném a již od mládí se věnoval entomologii.

Josef Moucha byl členem Československé společnosti entomologické. Jeho populárně-naučné články a knihy, jako např. „Sbíráme motýly,“ jsou dodnes oblíbené. Hlavní část jeho sbírky hmyzu je uložena v Entomologickém oddělení Národního muzea v Praze. Tragicky zahynul při dopravní nehodě v roce 1972.

Syn PhDr. Václav Moucha, CSc. (*31. ledna 1933, Slaný – †16. srpna 2014, Praha).

Václav Moucha byl český archeolog a historik se zaměřením na pravěké dějiny. Již v době středoškolských studií projevoval zájem o archeologii, což bylo podníceno bohatými nálezy ze Slánska. Vedl řadu záchranných výzkumů na Slánsku a Kladensku a spolupracoval s Vlastivědným muzeem v Slaném. Byl čestným občanem města Slaného.

Vnuk doc. Mgr. Josef Moucha (* 22. srpna 1956, Hradec Králové), syn RNDr. Josefa Mouchy, CSc.

Je český fotograf, teoretik fotografie, novinář, spisovatel a pedagog. Narodil se v rodině entomologa a úřednice, žije a pracuje v Praze. Jedna z jeho výstav fotografií – Kdo se dá na vojnu… se konala od 16. 11. 2016 do 11. 2. 2017 i ve Vlastivědném muzeu ve Slaném.