PŘÍBĚH Z HISTORIE: Masarykovo náměstí plné příběhů, tradic a nezapomenutelných okamžiků

Srdcem Královského města Slaný je jeho náměstí, kde historií pulsovaly důležité politické a společenské okamžiky. Probíhaly zde momenty slávy i utrpení a toto místo bude navždy jejich připomínkou. V naší výpravě do minulosti se podíváme, co se na současném Masarykově náměstí nacházelo, čeho bylo svědkem, kdy vznikla radnice nebo s čím se tu museli naši předkové potýkat.

Největší slánské náměstí za dobu své existence několikrát změnilo své jméno. Neslo název 9. května, Tomáše Garrigue Masaryka a nyní se nazývá Masarykovo náměstí. Toto místo nabízelo mnoho možností využití, některé z nich zůstaly dodnes. Střed města byl využíván pro výroční či pravidelné trhy, shromáždění vojenských sborů, vítání velkolepých návštěv panovníků a urozeného panstva, ale i jako místo poprav.

Obr.: Fotografie pořízena kolem roku 1928 při výcviku leteckých pozorovatelů Čs. let. pluku č. 1 TGM Praha Kbely.

Středověké náměstí – zásobárny vody a trestání viníků přímo na očích

Již ve středověku se prostranství mohlo pochlubit dlažbou a kašnou, která bohužel neudržela dostatečně vodu. Jako zásobárna tu sloužil rybníček, u kterého byla v roce 1572 postavena solnice. A ze strachu, aby nevyschla, k ní byla v roce 1615 přivedena voda trubkami z Hájů. Na náměstí bylo trvale umístěno dvacet šest stanů a plachtových boud, které trhovci využívali k prodeji svého zboží.

Na náměstí se v těchto dobách kromě kašny a rybníčku nacházely také dvě studny, ty byly ale v soukromém vlastnictví. Jejich stav byl z dnešního pohledu dost děsivý. Důkazem toho je, že v roce 1609 si majitelé druhé studny, kterou měli ve vlastnictví tři lidé, stěžovali na zanedbaný stav studny, protože třetí majitelka odmítala vytáhnout mrtvolu kohouta. Vdova Senomatská nakonec pod nátlakem vrchních kohouta vytáhla, ale těla dvou mrtvých koček nechala ve studně, protože prý se na ně rozkaz purkmistra nevztahoval.

Uprostřed náměstí byl jako hrozba pro všechny postavený pranýř a další prostředky k trestání. Mezi další soudní nástroje patřily trdlice, koš a kruh s řetězy. V případě potřeby bylo na náměstí postaveno i popraviště. Poslední poprava zde byla vykonána 1. září 1656. Jednalo se o trest za vraždu tchána, kterou spáchal městský obroční písař Jindřich Hronek.

Dům pro radnici věnoval sám Karel IV.

V dobách 13. a 14. století vykonávala hospodářské, politické i soudní záležitosti obecní rada v čele s rychtářem a primasem. Rychtář sídlil v rychtářském domě za nynějším Vlastivědným muzeem ve Slaném. To se změnilo až poté, co 23. června 1378 císař a král Karel IV. věnoval městu dům uprostřed jižní části náměstí. Při darování nařídil, že tento dům bude použit na výstavbu radnice. Předchůdkyně dnešní radnice měla jedno patro a vysokou věž s pavlačí, jejíž půdorys byl ve tvaru čtverce.

Byl zde umístěn čtyřiadvacetihodinový orloj připomínající ten pražský. Michal Bořita, hrabě z Martinic, se zasloužil o vystavění nové radnice, která při požáru v roce 1751 shořela do základů. Zhruba o rok později byla budova znovu postavena. Do dnešní podoby ji v renesančním slohu upravil slánský architekt Rudolf Štech v roce 1890. V 60. letech minulého století došlo k restaurování této historické dominanty náměstí, opravy nejen fasády ale probíhají dodnes.

Obrázek: Slánská radnice, pohlednice vydaná Františkem Kubešem kolem roku 1915

Tři kříže připomínající hořkou část historie města

Poté, co se táborský svaz vojska neúspěšně snažil dobýt Nové Město Pražské, rozhodl se pomstít a dobýt alespoň jeho spojence, husitské město Slaný. V čele tohoto svazu stáli Jan Hvězda z Vicemilic, Jan Roháč z Dubé a Bohuslav ze Švamberka. Po dvanácti dnech dobývání zajali 200 šlechticů, panošů a měšťanů, kteří byli nahnáni do dvaceti šesti masných dřevěných stánků. Historické prameny říkají, že velké kříže označují umístění dvou řad stánků a malý kříž označuje místo, kde byli upáleni rychtář, primas a městští radní.

Obrázek: Návrh radnice, projekt Ing. Jaroslav Starý

Morový sloup se díky vandalům nedochoval

Na rozdíl od radnice a mnoha dalších staveb se do současné doby nedochoval kamenný morový sloup se sochou svaté Trojice. Ten byl postaven po moru ve středu náměstí a posvětil ho Jan Ignác Dlouhoveský, probošt pražského kostela z Dlouhé vsi. Obnoven byl v roce 1873 za 1 158 zlatých. V roce 1920 byl však vandaly stržen a rozbit. Dělníci sloup zničili, protože se domnívali, že byl postaven na potupu českého národa. Hlavní aktéři tohoto činu byli odsouzeni na několik měsíců těžkého žaláře nepodmíněně.

Obr.: Podoba náměstí s morovým sloupem, vydal knihkupec Josef Čížek roku 1901

Obrázek: Podoba náměstí kolem roku 1902, vydal knihkupec R. Vokoun

Úsměvné historky ze života trhovců

Na plachtových přístřešcích se mísily mnohé cechy, které prodávaly různorodé pochutiny a zboží. Mezi ně patřily i kuchařky, které měly odbor šiškářek. Libor Dobner se o tom zmiňuje ve své knize: „Slaný kapitoly z historie královského města“ takto: „Jak se tehdy rozlítila jinak dosti mírná matróna, když jí tu do očí bylo tvrzeno, že to sádlo, na kterém na náměstí v učouzeném rendlíku smaží koblihy a šišky, zaživa štěkalo.“ Tehdy dalo purkmistrovi dost práce uhasit spor, který vznikl právě s tímto odborem.

Byla tu i spousta dalších prodejců. Hned vedle šiškářek seděly olejnice s olejem z máku a semen, koláčnice, plachetnice a husařky. V roce 1586 bylo husařkám nařízeno: „aby husu dobrou, osekanou, za deset grošů dávaly, droby za tři groše, přespolním o jeden nebo dva groše dráže.“ (L. Dobner, Slaný kapitoly z historie královského města)

Tím zdaleka nekončíme, scházeli se tu i huntýři, pekaři, drobníci, hrnčíři, pláteníci, řešetáři, bednáři, ševci, krejčí, kožešníci a nožíři. Také zde stáli rolníci se svými vozy plnými obilí a zeleniny.

Zajímavost z historie: Víte, kdo byl kdo? 

Huntýř – řezník, který nebyl v tomto oboru vyučen a nebyl členem žádné organizace. Po dohodě s řezníky kolem roku 1466 došlo k úpravě jejich práv, kdy mohli porážet dobytek a prodávat ho. Například ho nesměli prodávat v hospodách.

Řešetář – řemeslník, který vyráběl síta a tkací hřebeny z vlasů či strun. Sítovina byla využívána v zemědělství na čištění a třídění obilí.

Obrázek: Pohlednice z roku 2020

Zdroj: Článek vytvořen ve spolupráci s Jiřím Popovičem, Libor Dobner:  Slaný, kapitoly z historie královského města

Zdroj Obr.: Sbírka fotografií a pohlednic Jiřího Popoviče