Cesta na Everest: Výstup na Lobuche Peak

Roman Kozelka a Milan Schagerer pokračují ve své cestě za snem. V rámci příprav na zdolání Mount Everest absolvovali aklimatizační výstup na Lobuche Peak (6119 m), který jim pomohl zvládnout první klíčovou „rotaci“. Aklimatizace je při expedici nepostradatelným krokem, protože tělo se musí adaptovat na extrémní výškové podmínky.

Výstup na Lobuche Peak přinesl nejen fyzické výzvy, ale i nečekané situace, které prověřily schopnosti všech členů týmu. Jaké to je, když plánovaný odchod naruší zpoždění šerpy? Jak se zvládá výstup do výškového tábora, kde nepřízeň počasí komplikuje podmínky? A proč se zdánlivě běžný spacák stal klíčovým pro přežití jedné z členek expedice? Tým zažil trénink na fixech pod silným větrem, boje s únavou i momenty nervozity. Tento příběh není jen o snaze zdolat Lobuche Peak, ale také o týmové soudržnosti, překonávání limitů a improvizaci, která zajišťuje přežití v drsných horských podmínkách.

Zápisky z deníku Romana Kozelky

17.4.

Po noci strávené v Lobuche (4900 m) jsme se vydali do výškového tábora Lobuche Peaku. Samozřejmě to všechno neproběhlo podle plánu. Původně jsme chtěli vyrazit někdy po snídani, ale čekali jsme na našeho výškového šerpu. Ten měl dorazit v 8 hodin, což se posunulo nejprve na 9, pak na 10, potom na 11. Nakonec jsme si dali oběd v Lobuche vesnici a vyrazili až po něm.

Cesta trvala asi 2,5 hodiny. Nejprve jsme traverzovali nad základním táborem pod Lobuche Peakem, potom jsme strmě vystoupali přibližně 250 výškových metrů do výškového tábora. Netušili jsme však, že jsou zde dva výškové tábory. První, výše položený (cca 5300 m), byl na větru a vršku, zatímco náš měl lepší pozici, ale tím pádem nás druhý den čekal o 100 výškových metrů delší výstup. Po sestupu jsme se museli vrátit o 100 m níže a znovu tyto metry nastoupat. Každopádně jsme neměli na výběr.

„Samozřejmě jsem se mýlil. Iva se budila zimou, zatímco mně bylo vedro.“

Náš výškový tábor (asi 5200 m) ležel u malého vyschlého jezírka, dobře položený mimo dosah silného větru. Dostali jsme dva stany pro dvě osoby. Já jsem spal s Ivou a nabídl jí jednu ze svých péřovek. Také jsem jí půjčil svůj spacák do Sira Josepha Koteku 850, protože jsem si říkal, že v něm jí rozhodně zima nebude – minulý rok mi sloužil tři týdny při expedici na Denali. Samozřejmě jsem se mýlil. Iva se budila zimou, zatímco mně bylo vedro. To je prostě její úděl.

Milan sdílel stan se svým bratrem, z obou byla cítit mírná nervozita. Ještě před spaním jsme šli trénovat jumarování a slaňování na fixech. Bylo dobře, že jsme to zopakovali, jak se ukázalo další den. Ivě to však moc nešlo do hlavy. Snažil jsem se jí to trpělivě vysvětlit, ale po hodině na větru a sněhu mi začala být zima a trpělivost mě opouštěla. Nechápal jsem, jak někdo nemůže pochopit, tak jednoduché věci, zvlášť když už tento trénink absolvovala dvakrát na ledovci v základním táboře. No, zkrátka to asi není pro každého. U Ivy mi však přišlo, že vůbec neposlouchá, co říkám – jakmile jsem něco vysvětlil, okamžitě se začala ptát na totéž, co jsem jí právě řekl.

Milan byl v pořádku, bylo vidět, že to trénoval víckrát, a Šimon vše chápal prakticky hned. Jsou to jen mé poznámky, ale alespoň si to díky nim budu pamatovat. Měli jsme dva šerpy na čtyři lidi a já jako třetí „šerpa“, takže to vycházelo tři na tři – což se nakonec ukázalo jako výhodné.

Původně jsem chtěl vzít na starost Milana, protože s ním budu další měsíc a chtěl jsem ho vidět při akci. Raději jsem si ale vzal na starost Ivu – měl jsem obavy, aby něco nepokazila nebo se nezřítila.

Obr.: Kuchyňský stan v base campu. „Vaří docela dobře, všude je čisto. Voda se bere přímo z ledovce a zatím nikdo neměl žádné zažívací problémy. Dávají si na to pozor,“ dodává Roman Kozelka.

19.4.

Dorazili jsme do základního tábora (BC), někdy odpoledne, společně s našimi novými kamarády Lusonem z USA a Yanem z Číny. Po dlouhém dni jsme šli hned spát.

20.4. NAROZENINY MILANA – KULATINY (40 LET)

Ráno jsme vstávali relativně brzy. Měli jsme domluvený trénink na ledovci s horským vůdcem, kolegou UAIGM/IFMGA. Jakmile jsme dorazili na ledovec, místní tým už měl předvrtané štandy ve strmém i položeném terénu, a dokonce nám svázali jeden hliníkový žebřík, na kterém jsme na závěr slanili. To všechno jsme s Milanem už trénovali několikrát, ale věřím, že opakování je klíčem k dokonalosti, takže jsme si celý proces zopakovali asi šestkrát. Všechno proběhlo hladce a mohli jsme se vydat na oběd.

„Ráno jsem však nemohl mluvit – ztratil jsem hlas, a i po pěti dnech mě stále zlobí. Blbec, no!“

Den předem jsem se domluvil se šéfem agentury 8K, která nám tu zajišťuje logistiku, že upečou Milanovi dort a připravíme mu malou oslavu po večeři ve větším kafetérijním stanu. No, klasická česká oslava se docela zvrtla – byly piva, Khukuri rum a další dobroty. Myslím, že to Milanovi udělalo radost. Já si dal 3–4 pivka a dva panáky, a jak už to u mě bývá, když si trochu přihnu, rád si zapálím cigaretu (i když to není moc výchovné pro moje děti, ale ať taky poznají naše rodičovské neřesti). Večer se hodně tancovalo, atmosféra byla výborná. Ráno jsem však nemohl mluvit – ztratil jsem hlas, a i po pěti dnech mě stále zlobí. Blbec, no! Ale oslava byla skvělá. Zůstali jsme tam nakonec jen já, Milan, energický mladý Číňan a asi osm Nepálců, kteří si užívali pití zdarma.

Obr.: Toaleta – dole je sud, který se po naplnění vyprázdní a nahradí novým. Nahoře je podlaha z kamení, otvor, na něm ocelový rošt s větším otvorem. Musím poctivě přiznat, že díky proudění vzduchu ze spodní části toaleta nijak nezapáchá. Je to důmyslně vymyšleno.

21.4.

„Šerpům jsme předali spacáky a kombinézy, zatímco já, blázen, jsem měl těžší batoh než oni.“

Byli jsme předběžně domluveni, že Milan, který měl už výrazný kašel, zůstane v základním táboře, zatímco já vyrazím kolem 2:30 ráno se dvěma dalšími do C1. Ale netušil jsem, že se kašel začne projevovat i u mě. Na cestu jsme se vydali ještě se dvěma Indy, každý se svým šerpou. Šerpům jsme předali spacáky a kombinézy, zatímco já, blázen, jsem měl těžší batoh než oni. Kromě zavazadel jsem nesl lékárničku, termosku s 1 litrem čaje s cukrem, 1 litr vody, 0,5 litru Coca-Coly, balíček svačiny, vlastní jídlo, 3 péřovky, náhradní lékárničku určenou pro C2 a troje rukavice – celkem asi 15 kg. Šerpa se ode mě rád napil, takže měl lehčí batoh a usmíval se mému nadšení.

Po lehké snídani – omeleta a rýžová kaše – jsme vyrazili v sedáku, s helmou a čelovkou. Můj šerpa věděl, že jako horský vůdce nejsem tolik závislý na jeho dohledu, takže šel rychle. Asi po 15 minutách jsme začali používat mačky, následovala práce na fixech. Tento rok je zajišťuje tzv. Khumbu fixing team, který vede naše agentura 8K. Proces v ledopádu je každý den trochu jiný – někdy se zlomí žebřík, zřítí séraky nebo propadne přírodní ledový most. Průchod ledopádem Khumbu je skutečným zážitkem. V technických pasážích jsem předbíhal místní šerpy, zatímco oni mě předbíhali při chůzi, protože byli aklimatizovaní.

Po asi hodině jsem spatřil první stan ve výšce 6000 m. Cítil jsem účinky výšky, ale šerpa mě ujišťoval, že oproti jiným jdeme stále rychle. Cesta z BC do C1 nám trvala 6,5 hodiny. Když jsme dorazili, Everest se ukázal v celé své kráse – obrovský a úchvatný. Nedaleko se tyčila stěna Lhotse, lehce upozaděná, ale stejně impozantní. Dal jsem si čaj a snažil se zůstat vzhůru. Zbytek dne jsem trávil focením produktů od partnerů, vlajek a dalších materiálů. Mám radost z podpory českých outdoorových výrobců, kteří mě vybavili špičkovým materiálem.

Ještě musím poděkovat svému rodnému městu Slaný, které mě také podpořilo – díky, pane starosto! Vždy jsem byl hrdý, že jsem Slaňák, a jsem rád, že město mohu propagovat. Třeba se jednou rozhodnu kandidovat a zlepšit něco v oblasti sportu, která mi je blízká.

Natočeno v sobotu (26.4.): v cca 12 hodin.  Roman s Milanem zdraví z expedice: „V high campu Pumori peaku ve vysce 5800m Pohled za mnou Everest skalnate vlevo, druha špicka, uprostred vzadu Lhotse Šar 8516m, vpravo Nuptse cca 7896m (radeji overit vysku). Dole ty žluté tečky jsou stany EBC ( Everest Base Camp).“ Zdroj: Kamera/dron – Dawa Lama Sherpa (NP) Produkce: 8kexpeditions (NP) a Summittravel.

22.4.

Nakonec jsem spal docela dobře. Po snídani (nudle) jsme se vydali do C2. Cesta byla pozvolná, přes trhliny, až jsme dorazili ke skalnaté části ledovce. Tábor byl teprve dostavován. Výška mě hodně ovlivnila – bolela mě hlava, tak jsem si vzal brufen a usnul asi na tři hodiny. Večer už mi bylo dost špatně, tak jsem se rozhodl sestoupit do C1. Cestou dolů se mi mírně ulevilo, ale byla to náročná noc.

Zpráva z 25.4.: Mount Everest Expedition 8848 – Milan a já

Konečně se opět hýbeme a cítíme se lépe. Snad už za dva dny budeme pokračovat v další rotaci.

ZAJÍMAVOSTI: Co je to rotace?

1. rotace

– 1. den: Výstup z EBC (Everest Base Camp – 5350 m) do C1 (6100 m). Při této etapě je nutné absolvovat průchod ledopádem Khumbu, následovaným nocí v tábore C1.

– 2. den: Přesun z C1 (6100 m) do C2 (6400 m) a nocleh v C2.

– 3. den: Sestup z C2 (6100 m) do BC (5350 m).

Po absolvování rotace nás vždy čeká 3–5 dní odpočinku v BC.

2. rotace

– 1. den: Opět výstup z EBC (5350 m) do C1 (6100 m) s průchodem ledopádem Khumbu a nocleh v C1.

– 2. den: Přesun z C1 (6100 m) do C2 (6400 m) a nocleh v C2.

– 3. den: Z C2 (6100 m) se vydáš do C3 (7200 m), kde se krátce ohřeješ, a poté sestoupíš zpět do C2, kde přespíš.

– 4. den: Sestup z C2 do BC (5350 m).

V BC následně probíhá období odpočinku, obvykle 5–6 dní. Někteří sestupují ještě níže, do cca 3500–4000 m, aby tělo získalo ještě více odpočinku. Ti, kteří mají finanční možnosti, si mohou zajistit vrtulový přesun do Kathmandu na 2–3 dny a poté se vrtulí vrátit.

Obě rotace předcházejí přibližně 10–12denní trek z Lukly (2800 m) do EBC, který postupně pomáhá tělu se aklimatizovat. K tomu je občas možné přidat i jeden z okolních 6000metrových vrcholů (Mera Peak, Island Peak, Lobuche Peak). My jsme vyběhli na Lobuche Peak (6119 m), čímž lze nahradit první rotaci na Everestu.

Milan má za sebou již jednu „rotaci“ se summitem Lobuche Peaku, ale ještě musí absolvovat jednu rotaci na samotném Everestu. Já jsem na Lobuche Peakem zvládl v podstatě dvě rotace, avšak jednu absolvujeme současně s Milanem jako nadstavbu.

Po těchto dvou rotacích a 5 dnech odpočinku nás zpravidla čeká tzv. summit push:

– 1. den: Přesun z BC do C2.

– 2. den: (Pokud to počasí dovolí) pokračujeme z C2 do C3; v opačném případě můžeme čekat v C2 několik nocí.

– 3. den: (Opět za vhodného počasí) pohyb z C3 (7200 m) do C4 (7950 m). Po krátkém odpočinku (zpravidla pár hodin) následuje výstup na vrchol (8848 m).

– Následuje velmi dlouhý výstup z C4 na summit, který trvá cca 6–12 hodin, a poté následuje i náročný sestup z C4 do C3 a dále do C2. Celkový vrcholový den tak může trvat průměrně 20–30 hodin – opravdu dřina.

My jsme s Milanem nyní v odpočinkové fázi mezi 2–3 rotacemi (jsme jen trochu nachcípání). Celá tahle expedice, tedy dřina i legrace, zpravidla trvá 40–55 dní. Momentálně jsme tu už 22 dní, což nás staví přibližně do půlky plánovaného času. Za 2–3 dny se tedy s Milanem vydáme na další (Milan – 2. rotaci; já – 3. rotaci). Toť, všichni ještě nezahynuli! 😀

VIDEO: 25.4.

Trénink jumarování, ledolezení, slanění a kramponáže na Khumbu ledovci probíhal za přítomnosti profesionálního kameramana s dronem. Bez těchto dovedností není možné na Everest vylézt. Ještě chybí přechod horizontálních a vertikálních svázaných žebříků (plánováno na příště). HV připraví fixy a slaňování, následně ostatní členové opakují metodické postupy – výstup po laně s jumarem a sestup po laně slaňováním. Tak, jak to probíhá v realitě na ledopádu Khumbu, stejně jako při výstupech z BC do C1, C2, C3, C4, na vrchol a zpět do BC.

Zdraví horalové ze Slaného, Roman a Milan.

Hrají: Horský vůdce IFMGA – Roman Kozelka(CZ)
Lezci: Milan Schagerer (CZ), Yiyang Li (CN),
Kamera/dron – Dawa Lama Sherpa (NP)
Produkce: 8kexpeditions (NP) a Summittravel.

Plán na další dny:

– 28.4. Ve 2:00 ráno odcházíme zpět do C1 (6100 m) a přespáváme tam.

– 29.4. Přesun z C1 do C2 (6400 m), s nocleh v C2.

– 30.4. Celodenní pobyt v C2 – kocháme se zimou a „prací“ s obrovskými balvany pod stanem, abychom se dostali na mírně rovnější terén, následuje opět nocleh v C2.

– 1.5.Pohodový výlet a procházka do C3 (7200 m), kde nám pravděpodobně nebude příliš příjemně. Následně se projdeme zpět po „promenádě“ do C2 a opět přespáváme.

– 2.5. Radostný přesun do EBC (5350 m) s konečně hodnotným spánkem (od tohoto dne bych měl být možná zase připojen na wifi). Přesun se může protáhnout o jeden–dva dny – pokud se ozvu, znamená to, že všechno probíhá v pořádku.

 „Už jste si někdy před spaním sundávali spodní prádlo a kalhoty a oblékali si na noc teplejší prádlo spolu s pérovou kombinézou, přitom se vplížili do pořádně teplého pérového spacáku s teplou čepicí? Takto to právě nyní dělám – venku je -10 °C a očekáváme, že v noci v BC bude -22 °C. To je můj každodenní večerní rituál,“ popisuje na závěr Roman Kozelka.

Výstup na Mount Everest je pokračováním unikátního projektu Seven Summits, jehož cílem je zdolat nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Pět z nich už mají Roman s Milanem za sebou.  

Předchozí články seriálu o expedici na Mount Everest najdete zde:

1. díl:  Cesta za snem: Roman a Milan míří na Everest

2. díl:  Cesta na Everest: Exkluzivní pohled do zákulisí aklimatizace české expedice