Lokomotivní depo v Lužné u Rakovníka sloužilo pravidelnému provozu do poloviny 90. let minulého století. Už tehdy v něm a jeho okolí probíhaly příležitostně akce s parními lokomotivami. Zlom nastal v roce 1997, kdy především občanské sdružení Společnost Buštěhradské dráhy (tehdy působící již dva roky) s podporou dalších lidí zahájilo aktivní budování železničního muzea. V roce 1999 se vedení muzea ujaly České dráhy, konkrétně depo Louny, ale spolky v něm nadále aktivně působily. Nesmírnou výhodou byl i pozitivní přístup okolních měst a obcí. Dnes je muzeum samostatnou jednotkou Českých drah, která zastřešuje nostalgické jízdy po území celé republiky a má i pobočku se stálou expozicí v Olomouci.
A protože mě Marek (současný ředitel a můj regionální kolega z dob mého působení na GŘ ČD) pozval, stal jsem se pro dnešek na malou chviličku zas jednou papalášem (neberte to označení moc vážně), nastoupil v Praze do protokolárního vlaku a v kupé první třídy z doby mého dětství frčel s dalšími hosty na setkání těch, kteří ve své době vývoj muzea ČD ovlivnili nebo s ním spolupracují. Vedle největší kapacity železniční historie u nás, kterou je stále aktivní Ing. Karel Zeithammer, CSc., nechyběli předchozí šéfové luženského železničního muzea Ing. Zdeněk Lev, Ing. František Kaplan a Ing. Jindřich Rachota. Posledně jmenovaný shrnul pro přítomné historii expozic hned po úvodním slovu Ing. Marka Plochého, který je současným ředitelem.
Po skončení krátké oficiální části, šel každý z přítomných za tím, co jej nejvíce lákalo. Já za Michalem Šorelem, kterého znám 40 let a který je předsedou právě Společnosti Buštěhradské dráhy, výtopna Lužná - Lišany, z.s., spolku, který stál u zrodu muzea. Našel jsem ho s jeho životní láskou (Kremákem 534.0323), na které si ho pamatuji již v dobách, kdy jsme oba byli mladí kluci. Pak už „Zamráča“ přisunula vozy k nástupu na cestu zpět a já frčel domů, protože nás čeká v malém zítřejší muzejničení pro veřejnost u nás. Vy ale máte možnost o víkendu v Lužné spatřit v provozu celkem 5 parních lokomotiv a posoudit, jak je důležité, když muzejní činnosti podporují obce, jejichž představitelé pomáhají uchovat technickou historii a současně chápou význam cestovního ruchu pro společenský život v daném mikroregionu.
Neváhejte. Čekají na vás zatopené parní krasavice ČD (414.096, 354.195 a 534.323) a KHKD (354.7152 a 423.094), ale i další zajímavé exponáty včetně modelové železnice. Za těch 10 let, co jsem v muzeu na prohlídce nebyl, je tam skutečně spousta nového.
Pro KŽMZ sestavil: Ing. Tomáš Čech
