Z dnešní tratě Zlonice – Straškov odbočovalo původně 5 železničních vleček, včetně té k silu hospodářského družstva, která byla v obvodu zlonické stanice. Ta nejdůležitější, do někdejšího hospozínského cukrovaru, dodnes fyzicky existuje. Tu do pily Václava Fajgla, později rozšířené o nábytkářský podnik, stále připomíná výhybka, výkolejka a kousek koleje k někdejší bráně. Těžko ale někdo čekal, že dodnes existuje část vlečky bývalé koželužny „Hynka Tanzera syn“, jejíž část od brány (tehdy již Státního statku Zlonice) až po výhybku v trati Zlonice - Roudnice na okraji Břešťan byla snesena již roku 1989.
Původní koželužnu založil ve Zlonicích Šalamoun Tanzer jako malou dílnu již v roce 1840. Jeho syn Hynek, který firmu převzal roku 1859, podnik postupně rozšiřoval a následně jeho řízení v roce 1887 předal svému synu Ottovi. Firma nesoucí od té doby název „Hynka Tanzera syn“ působila tou dobou ve čtyřech budovách poblíž zlonické fary a byla v dalším rozvoji brzděna farním úřadem, až po tahanicích okresní hejtman Šafařík informoval, že rozhodnutím místodržitelství se odvolání vyhovuje a koželužna žida Otto Tanzera se rozšířit nesmí.
Aktivní zlonický rodák se však svých plánů nevzdal a již roku 1895 založil, za obcí vlevo od silnice do Břešťan, zcela nový závod, který byl mnohem větší, nežli umožňoval dřívější záměr na rozšíření v původní lokalitě. Nové umístění nabízelo též lepší zajištění dopravní obslužnosti pomocí vlečky. Kolejové připojení, zřízené při vzniku závodu, odbočovalo v km 30,5 z trati ve směru od Kmetiněvsi (Hospozína) a délka hlavní koleje činila 644 m. Uvnitř závodu se vlečka větvila na dvě kusé koleje s užitečnou délkou 175,7 a 73,5 m. První vedla k uhelně se strojovnou a druhá k hale na zpracování kůží.
A právě výhybka a zbytky kolejí z ní pokračující byly v březnu 2023 odhaleny v zemi při zahájení revitalizace areálu, aby následně ustoupily novému projektu. Teprve příchodem jara 2023 tak končí historie železniční vlečky s obratem stovek až tisíců vozů ročně, jejíž základní kámen položilo to, co tehdejší zlonický kronikář zapsal slovy: „Fara před smradem pro budoucnost zachráněna. Deogratias!“ Končí ale i historie celého podniku, který zlonický rodák Otto Tanzer v roce 1895 vybudoval, aby si v březnu 1939 zachránil holý život útěkem a jeho dědicové se z rozhodnutí Národního výboru do Zlonic po válce již nemohli vrátit, zatímco jejich podnik dále fungoval pod národním správcem, kterému jej předal říšskoněmecký vlastník, který jej za pakatel od prchajícího Čechoslováka v roce 1939 koupil. Končí ale i 33 let porevolučního plundrování a následné devastace. Nový majitel a nový záměr otevírají areálu naději na nový život.
Pro KŽMZ sestavil: Ing. Tomáš Čech
