PŘÍBĚHY Z HISTORIE: Osada Lidice Menší a její význam pro historii Slaného

Osada Lidice, známá také jako Lidický dvůr, se nachází v katastru obce Otruby poblíž Slaného. Původní název tohoto místa byl „Brůdek“. Lidice patří mezi jedno z nejstarších a historicky nejvýznamnějších míst na Slánsku. Původně byla součástí majetku pražského královského hradu. Manský nebo poplužní lidický dvůr, dříve zemanská tvrz, se podle nejstarších záznamů nalézal v obci Lidice Menší (původně Ljudice-na rozdíl od Lidic Větších u Buštěhradu). V našem článku také přinášíme vzpomínky paní Bartoníčkové, která vypráví, jak tenká hranice byla mezi tím, že mohly být vypáleny Lidice u Otrub místo těch u Buštěhradu.

Podle demografických údajů z roku 1928 měla osada Lidice šest stavení a 36 obyvatel. Podle nejstarších pramenů byly Lidice Větší u Slaného a Menší u Buštěhradu. Ves byla zničena během husitských válek a zcela zanikla ve třicetileté válce. První písemná zmínka o Lidicích pochází z roku 1290. Erby některých držitelů osady zahrnují české krále a další šlechtické rody.

V historii Lidic se objevuje fascinující zmínka o klášteru, který měl v této oblasti stát. Založila ho blahoslavená Anežka Přemyslovna, dcera krále Přemysla Otakara I., za vlády svého bratra Václava I. Anežka, která byla později ustanovena abatyší v pražském klášteře, proměnila Lidice v duchovní centrum, když zde zřídila klášter panen klarisek a ustanovila svou přítelkyni první abatyší. Klášter měl v průběhu let různé osudy, včetně sporů o majetek, které se dotýkaly jak královských, tak církevních institucí. Zápisy z konce 14. století ukazují, že po smrti poslední řeholní sestry v Lidicích byl klášterní důchod převeden na krále, což naznačuje, že klášter mohl zaniknout. Pověsti o Lidickém dvoře, včetně legend o Bílé paní, pak dodávají této lokalitě mystický nádech, což přispívá k jejímu historickému a kulturnímu významu.

Obr.: fotografie – pohlednice poslaná v roce 1945

Historie osady

Historie osady je bohatá. Roku 1404 byl jejím pánem Velislav se svojí manželkou Duchnou. Během husitských válek byla ves přepadena a klášter zanikl. V roce 1454 přešel dvůr na krále Ladislava, který ho daroval Martinovi ze Dřínova. O šedesát let později, roku 1534, bratři Jan a Božetěch Kropáček prodali lidické léno městu Slaný. V roce 1651 prodala Anna Lidická dvůr svému zeti Petru Drchkovskému. Rod Drchkovských držel statek až do roku 1879, kdy byl prodán Vilému Mrzílkovi. V té době byl zrušen lenní poměr mezi českou korunou a lidickým pánem. Tak se stal Lidický dvůr majetkem svobodným, a tedy i soukromým. Vilém Mrzílek vlastnil dvůr do roku 1891, kdy ho prodal Antonínu Westfalovi, tchánovi pozdějšího posledního majitele Václava Krupičky, který jej se svou ženou Marií vlastnil od 5. února 1921.

Obr.: Fotografie osady Lidice, foto Krupička, nedatováno.

Nalezli poklad, který vážil dvě kila

Roku 1883 byl poblíž Lidického dvora nalezen bohatý nález českých denárů a jiných mincí v počtu cca 3.500 kusů, vážící 2 kilogramy. Mince pocházely z dob knížete a krále Vratislava II., údělného knížete Kunráta, knížete Břetislava II, Otty Krásného, Ladislava I. krále uherského a jeden vzácný denár z dob knížete Svatopluka I. Poklad prý byl zakopán asi nejpozději v r.1100 (dle nálezu nejmladších denárů vévody Břetislava II.)

Vyprávění paní Bartoníčkové o činech, které změnily dějiny

„Počátkem června 1942 přijel do areálu statku čp. 1 v Otrubech nákladní vůz s ozbrojenými německými vojáky a zastavil uprostřed dvora. Z kabiny nákladního auta vystoupil důstojník, nevím, jaké byl hodnosti, a stroze se cosi ptal mého otce, který tehdy zastával funkci starosty. Po několika minutách nejasného dorozumívání poslal tatínek pro svoji tchyni, moji babičku Boženu Durasovou. Ta studovala koncem 19. století několik let v Německu, a tak dobrou němčinou vysvětlila, že v místě, kam přijeli, není žádný Horákův statek, který hledají, a Lidice u Otrub nejsou těmi Lidicemi u Kladna, resp. u Buštěhradu, kam mířili. Důstojník si však přesto nechal na obecním úřadě v doprovodu mého otce a pana Františka Hušáka, který kartotéku místních obyvatel vedl, seznam obyvatel předložit a překontroloval jej s velkou pečlivostí. Když se důstojník přesvědčil, že v seznamu místních obyvatel se jméno Horák nevyskytuje, poděkoval, nastoupil k řidiči a odjel. Nikdo v té chvíli netušil, že tito vojáci se budou podílet na hrůzách, které se udály v Lidicích u Buštěhradu.“

Obr.: Fotografie z roku 1913 z knihy Ant. Podlahy Posvátná místa Království Českého, Vikariát Slánský.

Zdroj: článek vytvořen ve spolupráci s panem Jiřím Popovičem, čerpáno ze Slánských listů-květen/1995, Slánský obzor 1940 Krupička, wikipedie.cz

Zdroj Obr.: Pohlednice a fotografie nám poskytl Jiří Popovič ze své sbírky. Fotografie z knihy Posvátná místa Království českého díl VII. Od Dr. Antonína Podlahy.