VÝSTŘIŽKY Z HISTORIE: Nový hotel, Slaňák vítězem DO-RE-MI, úhyn labutí, místní milionář
V naší nové rubrice Výstřižky z historie před 25 lety se vydáme na fascinující cestu do 25 let vzdálené minulosti, abychom oživili příběhy a události, které formovaly město Slaný. Každý první čtvrtek v měsíci vám přineseme výběr článků z novin, které ve Slaném vyšly před čtvrtstoletím. Připomeňte si s námi, jaké myšlenky a události hýbaly naší komunitou a jaký dopad měly v tehdejším životě. Sledujte nás a objevte, co se psalo, jak se žilo a co nás může inspirovat i dnes.
V dnešním výběru vás vezmeme do počátků Hotelu Hejtmanský dvůr nebo k umístění dalekohledu do hvězdárny. Z dalších výstřižků se dozvíte, který muž se stal královnou krásou, jaký Slaňák vyhrál celostátní soutěž ve zpěvu, kdo získal ve Slaném milion nebo jaký byl stav Novasu před 25 lety. Podíváme se, co vedlo slánskou ženu k sebevraždě a na závěr odkryjeme historii jedné sousedské války.
DALEKOHLEDU POMÁHAL JEŘÁB
Od poloviny září mohou návštěvníci slánské hvězdárny pozorovat noční oblohu novým dalekohledem. Tento supermoderní skvost tak nahradil dalekohledy mobilní, které po dobu dlouhých deseti měsíců (vzhledem k rekonstrukci technického a přístrojového vybavení kopule) umožňovaly na přilehlém pozemku hvězdárny provizorní pozorování.
Teď už si mohou příznivci astronomie vše vynahradit a prohlížet si nebe obrovitým dalekohledem, který se svými parametry řadí mezi největší na městských hvězdárnách v republice. Průměr jeho primárního zrcadla 500 mm s ohniskovou vzdáleností 7800 mm umožňuje za vhodných klimatických podmínek až 800násobné zvětšení. Do kopule tomuto 150 kg vážícímu kolosu musel pomoci nakonec jeřáb. V listopadu je pro veřejnost hvězdárna přístupná takto: st, čt, so, ne 19-21 hod, pá 20-22 hodin. Přijďte si i vy vychutnat onu parádní pozorovací lahůdku. – jaš –
ŽENA SPÁCHALA SEBEVRAŽDU KVŮLI SAMOTĚ
Smutný případ s tragickým koncem se stal v říjnu ve Slaném, když se osmapadesátiletá Hana Hejduková úmyslně předávkovala inzulínem (a údajně i rohypnolem) a zemřela. Stačila předtím ještě napsat svým nejbližším dopis na rozloučenou…
V něm uvedla, že k činu jí vede velká samota (v loňském roce jí zemřel manžel). „Odpusťte mi to, co jsem udělala, prosím,“ byla jedna z posledních jejích vět v dopisu. Jak Slánské listy zjistily, byla žena nalezena ve svém bytě mrtvá svým vnukem ve středu 13.10. asi ve 23 hodin. Ten se za ní vydal poté, když po celý den nebrala telefon.
„Naposledy jsem jí viděla v úterý v poledne, když šla vynést koš, ale ještě den předtím jsme spolu mluvily. Byla naprosto normální, zdála se mi v pohodě,“ řekla její kamarádka a sousedka paní Skálová. Hana Hejduková se však na svůj čin pravděpodobně připravovala již déle. Tvrdila dokonce, že onoho 13. října jede na celodenní výlet. Na žádný však vůbec neodjela, neboť lékařská zpráva hovoří o tom, že smrt u ní nastala 13.10. již v ranních hodinách. Své v tragédii údajně sehrálo i blížící se první výročí smrti jejího manžela a také dlouhé zimní měsíce.
„Jsem z toho, co se stalo, úplně zděšená, nemohu uvěřit tomu, že je paní Hana najednou mrtvá. Ještě před pár dny jsme spolu byly nakupovat, povídaly si o všem možném,“ říkala plačtivě paní Skálová, která vzpomněla i na podivné okolnosti, které se při smrti manželů Hejdukových odehrály – v den, kdy zemřel pan Hejduk, spadl jeho dceři v bytě ze stěny obraz, jako by to bylo varování před něčím zlým. A teď, 13.10., kdy ještě nikdo nevěděl, že je paní Hejduková mrtvá, spadla v bytě její dcery pro změnu ze zdi zase police. I ona jakoby tímto upozorňovala na další tragédii. Ta se, bohužel, opět stala… – hoš.
NA MASARYKOVÉ NÁMĚSTÍ VYROSTE HOTEL?
Městská rada ve Slaném jednomyslně doporučila městskému zastupitelstvu schválení prodeje domu čp. 114 na Masarykově náměstí (bývalý „armáďák“) společnosti Hejtmanský dvůr s.r.o., která tam chce vybudovat tříhvězdičkový hotel, vinárnu a další fajnovosti, přičemž v plném rozsahu má být zachována činnost Dividýlka.
KRÁLOVNOU KRÁSY SE STAL VELITEL!
Stodesáté výročí svého založení oslavili dobrovolní hasiči v Brandýsku. Součástí oslav byla i hasičská zábava v hostinci Na Veverce. Jak plakáty oznamovaly, zlatým hřebem programu měla být volba místní královny krásy. Měla, ale nebyla. Porota si ne-smlsla ani tolik, jako ta ve slavném Formanově filmu „Hoří, má panenko…“ Zda to bylo účelem, nebo se žádná brandýská kráska do soutěže nepřihlásila, nevěděl ani zástupce velitele František Jirkovský. Nicméně faktem je, že jedinou „kráskou“, která se o půlnoci o titul královny ucházela, nebyla dívka či žena, ale třiadvacetiletý Roman, velitel sboru. Vyhrál bezkonkurenčně, na hlavu mu byla posazena korunka, přes prsa opásán šerpou. Bylo přitom hodně legrace, o kterou, konec konců, na dobré zábavě vždycky jde.
Ale nic ve zlém. Hasiči v Brandýsku jsou velmi dobrá parta, která je nejen pro každou legraci (viz masopustní maškarní průvod obci), ale umí i pořádně vzít za práci. Program oslav připravili skvěle, což ocenili i hosté, kteří přijeli nejen s pozdravy, ale ukázat i svojí hasební techniku. Přijely sbory ze Slaného, Zlonic, Pcher, Velvar a Stehelčevse. V bohatém programu na fotbalovém hřišti místní hasiči spolu s pcherskými předvedli i nefalšovaný zásah na hořící boudu.
Hasiči z Brandýska budou moci oslavovat i za padesát let. Vzorně se totiž starají o mládež, kterou vede nejen Roman Ondráček, ale i dvě „hasičky“ Lucie Mervartová a Martina Voltová. A ještě něco: tento dobrovolný sbor je asi nejmladší v celé republice, vždyť nejstaršímu jeho členovi není víc než 24 let. -tk-
SOUSEDSKÁ VÁLKA
Byli vzornými sousedy do doby, než babička Vohnoutová začala tvrdit, že ji vždy hodinu po půlnoci někdo straší. Co někdo, ona naprosto jistě věděla, kdo ji to nenechává spát. Byla přesvědčena, že ji straší sousedovic kluci, Jirka a Pepík Malinovi. Noc co noc slyší vedle za stěnou svého bytu, sousedícího s půdou domu Malinových, mohutné rány. Jako by tam někdo tloukl na plechový hrnec. Babička už asi měla halucinace, neboť takoví kluci mají dobré spaní a těžko by byli každou noc vzhůru ještě po půlnoci. Babka si to ale nenechala vymluvit, celou rodinu Malinových všude pomlouvala, jednou časně ráno ji syn dokonce musel naložit do auta, jela si stěžovat starostovi.
Pomalu ale jistě chladly dobré sousedské vztahy obou rodin. A když se pak otcové Vohnout a Malina k vůli babce zle pohádali, byla tím neoficiálně vyhlášena sousedská válka…
Začala tím, že jedné noci mladý Vohnout uřízl všechny větve statného ořešáku, jež ze sousedovy zahrady přesahovaly na jeho dvorek. Malina na oplátku vhodil mu na zahradu, v níž už bohatě rostla zelenina, dva mladé krtky. Den na to někdo Malinovům přivázal na kliku domovních dveří chcíplou krysu. Ve škole se pak dcerka Vohnoutových pochlubila, že to bylo dílo jejího otce.
K vyvrcholení sousedského boje došlo jednoho letního dne. Ve Vohnoutovic zahradě se nečekaně objevil Malinovic vlčák Brady. Nejen poničil bohatou úrodu zeleniny, ale dokonce roztrhal tři slípky. To už neskončilo jen vzájemnými nadávkami. Byla přivolána policie, případ se dostal před přestupkovou komisi a otec Malina byl nucen škodu nahradit. Zášť v nitru obou mužů tím však uhašena nebyla, naopak. Předtím svorně chodili do místní hospody, sedali spolu dokonce k jednomu stolu, společně pili zelenou a hráli ferbla. Teď omezili návštěvy restaurace na minimum, což bylo zatím jediné plus jejich vzájemné války. Když se ale v hospodě přece jen srazili, zakabonila se jejich čela, každý si sedl jinam, vypil pivo a zmizel.
Toho osudného večera však mladý Vohnout přišel do restaurace ve velmi rozjařené náladě. V práci oslavoval kamarádovy narozeniny, Malina už v hospodě seděl. Vohnout, jak ho spatřil, povzbuzen alkoholem, namířil si to k němu. Postavil se před něho a prstem mu ukázal do tváře. „Pamatuj si, ty vodrůdo člověka,” pravil zlostně, „že ještě jednou mi něco takovýho provedeš, zabiju nejen tu tvojí psí bestii ale i tebe...” A aby svým výhrůžným slovům dodal váhu, vzal plný půllitr stojící před Malinou a jeho žlutavý obsah vchrstl mu do tváře. A jen Malina celý mokrý vstal, ještě do něho tak prudce strčil, že oběť útoku upadla a zlomila si při tom pravou ruku…
Tím se celý případ dostal až před okresní soud. Tentokrát byl jasně na vině Vohnout, který za svůj prohřešek dostal sice trest podmíněný, ale co horšího, musí zaplatit všechny výdaje jež postiženému vznikly s jeho léčením. A myslíte, že tím všechno skončilo? Kdepak. Babička Vohnoutová dál slyší po půlnoci rány na půdě a Malina nedávno Vohnoutovi vyhrožoval: „Počkej, až mě sundají sádru. Uvidíš…“
Zdeněk Tvrdek
Zdroj: Slánské listy listopad/1999 , Vydáno se svolením Vydavatelství Gelton.